Celý tento rok si připomínáme sté výročí od vzniku naší republiky. Žáci během této doby navštívili různé výstavy a výukové programy a ve středu 24. října jsme si zahráli na školu před sto lety. Aby byl prožitek co nejautentičtější, tak se učitelé i mnozí žáci oblékli podle tehdejší módy, vzdali se všech vymožeností moderní doby – největší problém pro žáky bylo vzdát se mobilů – a s určitou dávkou fantazie jsme se propadli o jedno století zpět. Na rozvrhu se objevily i předměty, které děti na současném rozvrhu nenajdou. Přemýšlely, co se asi bude dít v hodině náboženství nebo krasopisu, v hodině dějepisu se dozvěděly zajímavosti ze života našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, v zeměpise zase zjistily, jak vypadala mapa tehdejší republiky. Všechny předměty byly pro žáky zajímavé a příjemné už jen proto, že trvaly pouze dvacet minut. Přestávky byly také zkráceny. Dvě byly delší, to aby si děti vyzkoušely za tiché konverzace ve dvojicích korzovat po chodbách a aby se nasvačily. Na svačinu – chleba se sádlem a cibulí – se ze začátku dívaly dost s nedůvěrou. A to nejen proto, že si ji s pomocí učitelů musely připravit samy. Mnohým chléb se sádlem a cibulí opravdu zachutnal.
Během vyučování si žáci vyzkoušeli psaní perem s násadkou, zazpívali si, v náboženství se pomodlili. V hodinách museli sedět s rukama za zády, zjistili, k čemu paní učitelce sloužila rákoska (dřevěné ukazovátko) a k úplnému dotvoření iluze tehdejší školy přispěla i „oslovská lavice“ a klečení na hrachu za trest (děti však klečely dobrovolně, a to i o přestávce).
Vyučování probíhalo v pohodě a v duchu doby minulé. Celé dopoledne bylo zdařilé, ale hlavně poučné a zábavné.
Mgr. Ivana Šíblová